~When I see you, I have a reason to laugh.~

Voice, part 4.

13. srpna 2012 v 19:47 | Ruu |  Voice


S Gazetto jsme byli pozváni na čtyřdenní festival. Shodou okolností se účastnili i Dir En Grey.
"Ahoj Kyo." Pozdravil jsem jej. Seděl zrovna na provlhlé lavičce a kouřil.
"Stalo se něco?" posadil jsem se vedle něj.
"Ale ne. Jen mám blbou náladu." Ruku mi dal kolem ramen a políbil mě na tvář.
"Snad nechceš, aby nás někdo viděl." Trochu jsem se od něj odstrčil.
"Ale prosím tě. Stejně to někdo dřív nebo později zjistí. Navíc jsme spolu už rok a půl, tak by se to mohla dozvědět i široká veřejnost." Mezi palcem a ukazovákem sevřel moji bradu a natočil si mě čelem. Pak mě políbil. Pevně jsem ho objal a úplně se mu poddal.
Po chvíli jsem opravdu uslyšel cvaknutí fotoaparátu.
"No a je to tady." Kyo se usmál a spolu jsme se zvedli a vešli do hotelu.
"Pojď ke mně do pokoje." Chytil mě kolem pasu a vedl mě kolem zvědavé recepce.
"Kyo, není náhodou s tebou na pokoji i Toshiya?" zeptal jsem se na schodech.
"Totchi to zkouší s Kaoru." Odvětil suše.
"Cože?!" vyprsknul jsem.
"Ale už asi tak rok. Možná by ses divil, ale Toshi s ním dělá divy." Zasmál jsem se. Kaoru jsem za ten rok a půl viděl jen párkrát, ale do oka jsme si vzájemně moc nepadli.
"Tak pojď." Otevřel dveře do hotelového pokoje a sundal mi bundu.
"No…?" ruce jsem mu strčil pod triko a nehtem přejel mezi jeho prsty. Kyo mě vášnivě políbil.
Pomalu jsem mu vyhrnoval triko a rozepínal jeho opasek. V pravou chvíli jsem mu podrazil nohy, takže on spadl na postel. Klekl jsem si přes jeho klín a triko mu úplně stáhnul přes hlavu.
Kyo se na mě přetočil a rozepínal mi košili. Jazykem mapoval celou mou hruď až se nakonec zastavil u lemu kalhot. Hbitě rozepnul knoflík i zip.
Najednou se rozlítly dveře. Leknutím jsem málem vyjekl.
"Toshiy-!" Kyo už na něj chtěl řvát, ale zavčas si všiml jeho výrazu.
"Stalo se něco?" zeptal se ho a slezl ze mě.
"Toshiya!" křikl za ním ještě, když vlezl do koupelny a s hlasitým třísknutím zavřel dveře.
"Co s ním je?" zeptal jsem se a klekl jsem si za něj.
"Myslím, že příčina je Kaoru, nicméně mu nechci křivdit." Odvětil. Položil jsem mu hlavu na rameno a zavřel oči. Trochu mě zamrzelo, že Toshiya přerušil naši chvilku.
Za chvíli Toshi vylezl ven. Měl opuchlé a rudé oči.
"A-asi půjdu." Řekl jsem tiše.
"Ne, nemusíš." Řekl Toshiya rozklepaným hlasem.
"To Kaoru…?" zeptal se po chvíli Kyo.
"Jo." Odvětil Toshiya a vysmrkal se do kapesníku.
"Nevím, co jsem si myslel." Vzlyknul po chvíli.
Pomalu jsem Kyovi usínal na rameni. Cesta tourbusem mě docela unavila.
"Tak pojď." Kyo mě vzal do náruče a položil na postel. Chytil jsem se jej za ruku a usnul jsem.
"Už si dneska četl noviny?" vzbudil mě Toshiyův hlas. Už nezněl tak moc plačtivě jako včera, možná se teď i docela bavil. Otevřel jsem oči a zamrkal do světla.
"Ne." Odvětil rozespale Kyo a zívl. Do nohou postele něco spadlo. Cítil jsem, jak se pro to nahýbá. Pak se znovu lehl. Hlavu jsem si položil na jeho rameno a zadíval se do novin.
"Já ti to říkal." Řekl jsem po chvíli ticha.
V novinách byla fotografie nás, tedy mě a Kya, když jsme se včera líbali na lavičce před hotelem.
Toshiya se rozesmál.
"Kaoru bude zuřit." Při slově "Kaoru" jsem uslyšel znejištění.
"Už jsi za ním byl?" zeptal se Kyo a obrátil na další stránku, jestli tam není ještě něco napsáno.
"Nekaž mi moji dobrou náladu." Osočil se na něj.
"Nebyl a ani nepůjdu." Dodal po chvíli.
Spakoval jsem si svoje věci a šel do svého pokoje.
Reita seděl u stolu a usmíval se. Nestávalo se často, že měl tak dobrou náladu až se to projevilo i na jeho zevnějšku.
"Máš nějakou dobrou náladu." Sedl jsem si do křesla a hodil nohy na stůl.
"Hm, jo." Usmál se.
"Četl jsi noviny?" zeptal jsem se po chvíli. Reita se na mě dlouze zadíval.
"Jo, četl. Kai si tě dneska podá." Řekl a znovu se usmál.
"Proč se furt tak usmíváš?" Byl to fakt zvláštní pohled. Posadil jsem se naproti němu ke stolu a vyčkával na odpověď.
"Mám se snad mračit?" zeptal se a otočil na další stránku knihy, kterou zrovna četl.
"No, to ne, ale víš… trochu mě to udivuje, a abych se přiznal, uvádí mě to do rozpaků." Reita se na mě podíval. Cukaly mu koutky.
"Jen se směj. Dneska se mi už vysmál Toshiya."
Reitovi zapípal telefon. Vzal jej do ruky a přečetl si příchozí SMS. A znovu se usmál. Oči mu jen zářily.
"Ty sis někoho našel." řekl jsem po chvíli
"Jo." Odvětil by zaváhání.
"T-to jako fakt?" zakoktal jsem a podíval se na něj.
"Jak dlouho?" zeptal jsem se s úsměvem na rtech.
"No… Asi… asi… tři měsíce, myslím." Zamyslel se.
"Ví to ještě někdo?"
"Moc se ptáš." Odseknul mi. Nohou jsem jej rýpnul do kolene.
"Uruha, jinak asi nikdo. No teď vlastně už asi i Aoi." Odpověděl.
Asi v jednu odpoledne jsme se všichni vydali na oběd do restaurace, která byla k hotelu. Bylo to vážně zvláštní, vidět tolik hudebníků na jednom místě. Připojili jsme se k ViViD a usedli ke stolu.
Za chvíli kolem nás prošel Kyo se Shiynou. Kyo mě pohladil po zádech.
"Trošku si dovolujete, ne?" řekl Shin, který si toho asi jediný s Aoiim všiml.
"Ty si asi nečetl dnešní noviny, co?" zeptal se Aoi. Shin zavrtěl hlavou.
"Tak až si je přečteš, změníš názor." Poznamenal jsem.
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 černobílá. černobílá. | Web | 13. srpna 2012 v 19:56 | Reagovat

Strašně moc se mi chce trollovat, neb Toshiya přerušil jejich chvilku... :DDD A doufám že se časem dozvím, co se to jakože stalo mezi Kaoru a Totchim :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: