~When I see you, I have a reason to laugh.~

Voice, part 2.

7. srpna 2012 v 13:32 | Ruu |  Voice




"Koukej na Rukiho," houknul Aoi na Uruhu.
"Podívej se na ten blaženej výraz."
"Posledně se takhle tvářil, když si začal s tím osvětlovačem." Zašklebil se Uruha.
"Jak se vůbec ten Yuki má?" vmísil se do hovoru i Kai.
"Prý se zasnoubil." Odvětil jsem nevrle.
"Ne, promiň Ru. My bychom ti to samozřejmě přáli, to ty víš." Omluvil se Uruha a dal mi ruku kolem ramen. Kývnul jsem.
"A máš někoho?" zeptal se potichu.
"Ne! A už mě nech, nebo začnu rozebírat tvůj milostný život." Prstem jsem jej dloubnul mezi lopatky.
Kai se rozesmál.
"A ty Kai, tak mlč! Slyšel jsem, že taky někoho máš, tak si dávej pozor, aby ses do hledáčku nedostal i ty!" osočil jsem se na něj.
Kaiovi, který se doposud dobře bavil, zaskočilo kafé.
"Víte, co je zajímavý…?" zeptal se po chvíli Kai a dal ruku Reitovi na rameno. "Že nikdo nikdy nerozebírá Reitovi vztahy. Reita přimhouřil oči a ošil se.
"Máme k tomu své důvody." Zašklebil se Uruha.
"Ale no tak Reita! Copak-"
"Nech toho!" zavrčel Reita výhružně.
Následující den nikdo nic pořádně nestíhal. Kai přišel pozdě na zkoušku, polovina mikrofonů nefungovala, Reitovi praskla struna a tak hledal novou a Uruhovi z nenadání přestalo fungovat kombo.
Ve dvanáct jsme to vzdali a až do šesti večer jsme zůstali v restauraci.
Domů jsem tedy přišel až po šesté a měl jsem takové neblahé tušení, že za chvíli přijde Kyo a já jsem se nestihl ani převléknout.
Zazvonil zvonek.
"Do háje!" procedil jsem skrz zuby.
"Promiň Kyo, já teď nějak nestíhám, v práci bylo docela rušno a tak…" omluvil jsem se mu.
"To nevadí, počkám." Sednul si v kuchyni u stolu a sebral z něj nějaké moje texty. Vytrhnul jsem mu je z rukou a hodil je na postel. Ještě jsem se potřeboval převléknout.
Kalhoty, triko, mikina, opasek.
"Můžeme?" zeptal se.
"Jo." Odvětil jsem a vyšli jsme ven.
Měl jsem pocit, že mě Kyo pomalu upíjí do němoty. Pořád mi naléval další a další.
"K-Kyo," škytnul jsem, "ty co máš za plány?" zeptal jsem se jej.
"Abys věděl, tak opilý bývám povolnější." Zasmál jsem se a položil si hlavu na jeho rameno.
"Tak pojď, ty můj malej opilče." Vzal mě kolem pasu a na stůl položil několik bankovek.
Šli jsme spolu nočním Tokiem a Kyo mě pořád držel kolem pasu. Hlava mi stále klesala na jeho rameno.
"Kyo, tohle ale není můj barák." Odstrčil jsem se od něj.
"Pojď dovnitř a nebrblej. Mrkneme spolu na nějakej film a pak tě třeba hodím domů, ok?" natáhnul ke mně ruku a já se jej chytil.
"Chceš vidět něco konkrétního?" zeptal se.
"Ne, ani ne," odvětil jsem a posadil se na pohovku. Kyo se posadil vedle mě.
Po chvíli jsem přestal vnímat a hlava mi klesla do jeho klína. Ruce jsem mu strčil pod triko.
"Ruki?"
"Je mi zima." Kyo se natáhl pro deku a přehodil mi ji přes ramena.
Asi po dvou hodinách film skončil.
"Chceš hodit domů?" zeptal se a vymanil se z mého sevření. Zavrtěl jsem hlavou.
"Tak pojď, odvedu tě do ložnice." Pomohl mi zvednout se.
Rozepnul mi opasek a stáhnul mi mikinu.
"Dobrou noc." Pohladil mě po vlasech.
Ráno jsem se vyškobrtal do kuchyně.
"Pamatuješ si ze včerejška něco?" zeptal se a podal mi hrnek s čajem.
"No, abych pravdu řekl, tak moc ne."
"Pojď, hodím tě domů."
Celou cestu se tak zvláštně usmíval. Doufal jsem, že jsem včera večer nic neprovedl.
Další týden probíhal normálně. Kyo mi napsal, že se pro mě někdy staví.
"Taky by mohl příště upřesnit." Zamručel jsem.
Byla sobota podvečer. Přemýšlel jsem, jestli mám zavolat Reitovi, že bychom se šli spolu někam napít.
Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonek. Podvědomě jsem tušil, že to je Kyo.
A taky, že byl.
Z věšáku stáhl bundu a dal mi ji přes ramena. Chytil mě za ruku a táhl mě za sebou.
"Mám… mám to brát jako… rande?" zeptal jsem se ho po chvíli, když trochu zpomalil.
Neodpověděl. Sám ani nevím, proč jsem se ho na to zeptal.
Dostávali jsme se čím dál víc do centra Tokia. Prošli jsme kolem prodavače růží. Kyo se zastavil a pustil moji ruku.
Obchodník očividně rád, že mu jdou kšefty, podal Kyo za pár yenů jednu růži.
Zase se vrátil ke mně a podal mi ji.
"Teď to ber jako rande." Chytil mě kolem pasu.
Nezašli jsme do žádné restaurace, jen jsme chodili ulicemi a povídali si.
"Už jsem trochu unavený." Řekl jsem a chytil jej za ruku.
"Chceš si jen někam sednout, nebo už chceš domů?" zeptal se a stisk mojí ruky opětoval.
"Už asi rovnou domů, jestli ti to nevadí."
Mlčky jsme se dostávali pryč z rušného velkoměsta. Šli jsme spolu tichými ulicemi, už dlouho jsme nepotkali ani živáčka. Ulice se mi zdála nekonečně dlouhá.
Po několika dalších minutách jsme došli k mému domku.
Kyo se zastavil a dlouze se na mě zadíval. Byl jsem z jeho pohledu nervózní, tak jsem sklonil hlavu a díval se do země.
Kyo přistoupil blíž a chytil mě za ruku. Palcem druhé ruky mi pozvedl bradu. V břiše jsem cítil snad tisíce motýlků.
Políbil mě. Nejdřív jenom tak letmo, jakoby omylem, ale pak mnohem vehementněji.
Ruce jsem spojil za jeho krkem a on mě svými pevně objal.
"Už od první chvíle, kdy jsem tě spatřil," šeptal mezi polibky, "ses mi strašně líbil a-"
"Ššš…" utišil jsem jej a vpil se do jeho rtů.
"Pojď dovnitř, než nás někdo uvidí." Odtáhnul se ode mě a z čela mi odhrnul pár pramínků.
"Bál jsem se, že mě odmítneš." Řekl, když jsme vešli dovnitř. Podíval jsem se na něj. Co jsem mu měl říct?
Přitiskl mě ke dveřím do ložnice a trochu mi vyhrnul košili.
Znovu mě políbil na rty. Pak sjel na bradu a pak až k mému uchu, které nejprve něžně políbil a potom zkousl.
Vzrušeně jsem vydechl.
Cítil jsem, jak rudnu. Levou ruku jsem si přiložil na ústa a pravou mu vjel do vlasů.
Kyo otevřel dveře a já málem upadl. Rozepínal mi košili, kterou posléze pomalu stahoval z ramen.
Prudce do mě strčil a já spadl na postel.
"Snad nečekáš, že ti zrovna dneska podržím?" osočil jsem se na něj, když si klekl přes můj klín.
"No doufal jsem." Přiznal se po chvíli
"Zapomeň!" vymanil jsem se z jeho sevření a otočil se k němu zády. Kyo se na mě zezadu přitiskl a pevně mě objal. Cítil jsem, jak mu tluče srdce. Prsty jsem propletl s těmi jeho.
"Dobrou noc." Políbil mě do vlasů.
***
xoxo
Ruu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 černobílá. černobílá. | Web | 7. srpna 2012 v 16:40 | Reagovat

To bylo krásný, dear! :3 Bude ještě? *pokouší se dělat psí očka*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: