~When I see you, I have a reason to laugh.~

Zaprodaná duše - part 1.

8. března 2011 v 17:15 | Miu |  Zaprodaná duše

Tak slíbený další příběh. Chci jen upozornit milovníky YAOI, že v tom není žádná postelovka. Je to jen shounen na dva díly... Páč jinak by to byla sakra dlouhá jednorázovka...
Ináč se mi to nezdá zrovna nejhorší...
Pěkné počteníčko a nezapomeňte komentovat... (Vona si prostě nedá pokoj...! *grr*)




Miloval jsem ho. Tak moc jsem ho miloval. Ale Ruki? Ruki se na mě ani neotočil. Udělal bych cokoliv. Cokoliv! Slyšíte mě, vy tam dole! Zaprodal bych duši! Jen pro něj!
Sklenička, která stála na konferenčním stolku, praskla a voda se rozlila na podlahu. Lekl jsem se, že jsem málem spadl z pohovky. A další dána. Tentokrát to byla skleněná lampa. "Do prdele co to je?" zavřeštěl jsem a přešel k té lampě.
Najednou se přede mnou zjevila černovlasá osoba. Celá v černém s červenýma očima. "C-co to?" "No zaprodal by jsi svou duši. Tak to sepíšeme, ne?" Zůstal jsem na něj zírat jako tele na nový vrata. "To-" Proti komu, že to vlastně stojím? A co chce? "Sám víš, že u Rukiho nemáš žádnou šanci." Ruki? Jak ksakru ví o Rukim?! "Co prosím? Kdo jste a co tu chcete?!" Ta osoba se na mě chvíli dívala a pak si sedla do křesla. "Řekněme to stručně… Jistým způsobem, velvyslanec pekla…" Zůstal jsem stát jako opařený. To to jako s tou duší myslel vážně?
Mluvili jsme spolu ještě asi hodinu. Dohodli jsme se na dvou rocích. Za dva roky si pro mě přijdou. Teda spíše pro mou duši.
Seděl jsem zrovna v baru. Pátek, po deváté hodině večerní. Ruki sem vždycky chodil takhle večer. Viděl jsem v tom svoji šanci. Zatím jsem ho tu neviděl, ale byla to jen otázka času.
"Ehm… Mohu si přisednout?" Polekaně jsem otočil hlavu a spatři… Rukiho. "No, jo… jistě…" Chvíli tam jen tak seděl, ale pak započal hovor. "Nikdy jsem tě tu neviděl." No, jak nečekané… Poznamenal jsem si pro sebe. "Chodím sem takhle v pátek každý večer." Řekl jsem nakonec. Mírně se začervenal a usrkl si saké. "Co děláš? Jako za práci?" zeptal jsem se. Moc dobře jsem to věděl, ale tak aby řeč nevázla. "Jsem herec. Jako ve filmech… A ty?" otázal se a znovu si usrkl saké. "Jsem výtvarník. Na volné noze…" zdálo se, že to na něj zapůsobilo. "No a kde bydlíš?" "To je trochu hrr otázka, nemyslíš?" povytáhl jsem obočí a zašklebil se na něj. "Já… Ehm, tak to nemělo vyznět." Omlouval se. "Myslel jsem to tak, že když jsi na volné noze, jestli nebydlíš někde… no na ulici, nebo ve stanu." Ruki sklonil hlavu a já se rozesmál. "Ne. Mám vcelku pěkný byt v jednom z těch výškových mrakodrapů." "Já… Omlouvám se." "V pohodě."
Bavili jsme se dlouho do noci. Teda spíš do rána. Když už se začalo rozednívat, navrhl jsem mu, že ho vezmu k sobě domů. Čekal jsem, že se bude bránit a že nebude chtít, ale opak byl pravdou. Nevím, jestli to bylo tím, že byl opilý, že měl svého dosavadního bydlení až po krk, nebo to byla kouzla, ale šel. "A víš, že bych docela rád viděl, kde bydlíš…"
Odjeli jsme mým autem do centra města. Zaparkovali jsme a já ho vyvedl do dvacátého patra.
"No páni…" vydechl a posadil se na černou, koženou sedačku. "Nežiju si zrovna špatně… Chceš kafe?" zeptal jsem se. "Ani ne… Spíš čaj." Kývl jsem a ze skříňky vytáhl červený a fialový hrneček. Do červeného jsem nalil zelený čas a do fialového kafe, protože jinak bych to asi zalomil hned teď a tady.
Posadil jsem se vedle něj a podal mu hrnek. "Hele… Nemohl bych… Nemohl bych tu přespat…?" zeptal se a skousl si ret. "Jo… Ale, proč… Proč nespíš u sebe?" "No víš… Můj spolubydlící je… vlezlý a on…" dál už se na víc nezmohl. "Jo jasně chápu." Řekl jsem a odvedl ho do ložnice. Ze skříně jsem vytáhl tričko a podal mu ho.
Už jsem vycházel z místnosti, když v tom jsem si všiml, že si svléká triko. Zastavil jsem se a otočil se. "D-děje se něco?" zeptal se vyděšeně a rukou šátral po něčem, čím by si mohl zakrýt hrudník. Bez váhání jsem k němu přišel a prsty se dotkl jeho rtů. Ani se nepohnul. Sklonil jsem se k němu a přitiskl své rty na ty jeho. Jednou rukou jsem ho objal v pase a druhou mu zapletl do vlasů. "Miluju tě Ruki… Tak dlouho sis mě nevšímal až teď…" šeptal jsem mezi polibky. Předpokládal jsem, že se začne bránit, ale on si to spíš užíval.
Jeho jazyk se třel o můj a jeho rty se sápaly po každém mém polibku. Opatrně jsem ho shodil na postel a usalašil se mezi jeho roztaženými nohami. Rozepnul jsem mu knoflík u jeho úzkých bílých džínsů a polibky jsem směřoval čím dál níž. Když jsem se dostal až k jeho podbřišku a chystal se stáhnout jeho kalhoty, odstrčil mě od sebe. "Co je?" osopil jsem se na něj a nakrčil nos. "Víš Aoi… já nemůžu…" zakničel a uhnul pohledem. "Já… Ehm, promiň…" omluvil jsem se a vstal z postele. Když jsem odcházel z místnosti, Ruki na mě zavolal: "A nechtěl bys tu být se mnou… jen tak…?" otázal se a na nadzvedl peřinu. "Rád." Odvětil jsem a lehl si vedle něj, do mé prostorné postele. Přitiskl jsem si jeho hlavu na svůj hrudník a prsty zapletl do jeho vlasů.
Povídali jsme si asi do sedmi do rána, dokud Ruki neusnul. Byl jsem sevřen jeho rukama, takže jsem si hlavu pohodlněji zavrtal do polštáře a v jeho obětí usnul…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katana Katana | Web | 8. března 2011 v 17:27 | Reagovat

Keheeeee...

2 žencká žencká | Web | 8. března 2011 v 19:39 | Reagovat

jojo! to vůbec neni špatná představa.. etě si na něj posadit rukiho a bylo by to dokonalý!! xDDD

3 Scary cat Scary cat | Web | 9. března 2011 v 14:07 | Reagovat

Děkuju, ano už jsem na vyšším - v druháku. Takže jak jsem psala na výběr vysoký mám necelý dva roky:) Gympl mi vyhovuje. Jen se mi prostě nehodí na ty vysoký, kam bych chtěla dál:D A kam chceš jít pryč z gymplu?:) To by mě docela zajímalo:D

4 žencká žencká | Web | 9. března 2011 v 17:33 | Reagovat

všichni co sou hetký a nepřipomínaj holku až tak moc xD (tžee... Hizaki di se bodnout! xD)

5 žencká žencká | Web | 9. března 2011 v 18:30 | Reagovat

joo! páč ty už žeru od embrya! to byli upe první co sem poslouchala!! a kázuki je táák peknééj! ooooOOooo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: