~When I see you, I have a reason to laugh.~

Modrá ústřice - part 1.

4. března 2011 v 15:49 | Miu |  Modrá ústřice

Hele za ten název mě nezabijte!! To mě napadlo, když sem četla jeden slash na Otakulandu! x33
Pěkný počteníčko, možná k tomu ještě dneska přidám další díleček... ^^
PS: Je tam jedna taková miničástečka, kterou jsem si ukořistila z Prvního sněhu. Myslím, že Aru, Katana (nebo jak si řikáš) ji pozná...


Po měsíci jsem se zase vrátil zpět do Tokia. Bylo příjemné zase se napít pořádného saké.
Neměl jsem rodinu, přítele. Jen hodně, hodně peněz.
A když už jsem takhle býval bez přítele, a dostal jsem na TO chuť… Věděl jsem, kam zajít.
Natáhl jsem na sebe sako a vydal se do listopadového večera. Už několik set metrů před oním barem, jsem spatřil modré neonové nápisy, z kterých krvácely oči.
"Bar modrá ústřice" zašklebil jsem se sám pro sebe a vešel dovnitř. Dobře si mě tam pamatovali a většinou si i pamatovali výši částky z minula.
"Dobrý večer…" pozdravil mě barman a usmál se. Úsměv jsem mu opětoval a posadil se na moji oblíbenou stoličku. "Saké?" otázal se barman. Zavrtěl jsem hlavou. "Dneska nic." Barman překvapeně povytáhnul obočí, ale nic neříkal.
Rozhlížel jsem se kolem, který provokativně oděný, mladý chlapec se pro dnešek dostane do mých spárů. "Nemáte tu nějaké nové…" "Maso?" dořekl za mě. Kývnul jsem a sám pro sebe se usmál. "Dva." Řekl stručně. "Hm, a které?" zeptal jsem se a rozhlédl se, jestli je neuvidím sám. "Támhle ten…" ukázal barman na jednoho středně vysokého chlapce s tmavými vlasy.
Měl na sobě zlatavé kraťásky, ale víc jsem toho neviděl. Stál otočený zády. Otočil jsem se zpět k barmanovi a zavrtěl hlavou. "Pak je tu ještě jeden, ale nikde ho tu nevidím. Má téměř bílé vlasy, je celkově dost drobný… a už ho vidím." Ukázal do nejtmavšího rohu místnosti.
Zaostřil jsem na něj. Postavil se, jakoby přímo věděl, že se na něj dívám. Měl bílé kraťasy, které téměř vůbec nekontrastovaly s jeho bledou pletí.
"Tak toho beru." Ani jsem se na barmana nepodíval a už jsem se hnal k tomu mladíkovi.
Když jsem k němu došel, poklepal jsem mu na rameno, aby si všiml mé přítomnosti. Když se na mě otočil, mohl jsem spatřit jeho pomněnkově modré oči, které byly lemované černou tužkou. Hlavou jsem nepatrně pokynul k oněm masivním dveřím, které všichni tak nenáviděli a přesto tak milovali.
V jeho očích se nepatrně zalesklo a kývnul hlavou. Chytil jsem ho kolem pasu a spolu jsme se vydali do některého z pokojů, kde se opakovaně dějí nejhorší hříchy světa.
Propletl prsty s mojí rukou a táhl mě k úplně posledním dveřím, které tam byly.
Vešli jsme dovnitř a já se hned hladově vrhl k jeho horké kůži na krku. Kousnul mě do ucha a začal rozepínat knoflíčky na mé košili. Pomalými kroky jsem ho dotlačil k prostorné posteli a jemně do něj strčil, čímž se na ní svalil.
Začal se po mě drápat, že už by mě otočil a začal, ale zrovna s ním jsem měl mnohem jinačí plány. Stáhnul jsem mu úzké tílko a spatřil tu porcelánovou dokonalost. Polibky jsem zahaloval celý jeho hrudník, až jsem se nakonec dostal k jeho přirození, které už se hlásilo o pozornost.
Provokativně jsem se na něj podíval a prsty mu přejel po jeho přirození. Slastně přivřel oči a mělce vydechl. Rozepnul jsem zip a knoflíček na jeho kraťasech a nechutně pomalu jsem mu je začal stahovat. Když byly úplně dole, odhodil jsem je do rohu místnosti a začal se plně věnovat jeho chloubě.
Slastně kňučel a zmítal se pod každým mým dotykem.
Drsně jsem sál a přirážel, což ho dovádělo k naprostému duševnímu i fyzickému šílenství. "J-já… já…" zakoktal a do krku mi vhrkla horká bílá tekutina. Většinu jeho semene jsem poslušně spolkl, ale jeden proužek mi stékal z úst na bradu. Přitáhl si mě za krk k sobě a "sám sebe" mi slízl.
Ještě vlhkými rty jsem si podrobně zmapoval jeho bělostná stehna. "Jak ti říkají…?" otázal jsem se mezi polibky. Pozvedl jsem hlavu a spatřil jsem jak má pootočenou hlavu ke straně, víčka pevně přimknutá k sobě a na jeho bílých tvářích se začali tvořit červené flíčky.
Červenal se.
Vlepil jsem mu poslední polibek na podbřišek a naklonil se nad jeho hlavu. "No?" Polibky jsem tentokrát věnoval jeho krku. "Ru-Ruki…" zašeptal mi do ucha, které jazýčkem oblízl. Polibky jsem směřoval od krku zase dolů k jeho podbřišku. Prsty jsem mu zajel pod zadeček a pozdvihl si ho více nahoru, abych do něj měl lepší přístup. Ruki dýchal přerývaně a vypadal, že se každou chvíli sesype. Neměl jsem ani kondom, nebo lubrikant, takže jsem předpokládal, že to bude bolet. Jemně a nenásilně jsem do něj vnikl. Ruki se prohnul v zádech a bolestivě vykřikl.
"Ššš…" zašeptal jsem a snažil se utlumit bolest jemnými dotyky a polibky. Nevydržel jsem ten tlak ve svém rozkroku a začal přirážet. Nejprve pomalu a jemně, ale pak i rychleji a hruběji. Přidržoval se mě kolem krku a hltal každý můj polibek, jakoby měl být poslední. "Jak… Jak se jmenuješ…?" vydechl a vyžádal si další polibek. "Uruha…"
Cítil jsem přicházející vrchol. Dýchal jsem mělce a vlasy se mi začaly slepovat potem. "U-Uru…" vydechl Ruki a zhroutil se na postel.
Plácl jsem sebou vedle něj a chytil ho za ruku. "Dobrý?" zeptal jsem se a podepřel si hlavu dlaní. Byl tak rozkošný. Ruki kývnul a otevřel svoje modrá očka. Políbil jsem jej na rty. Nejdřív jen tak letmo, jakoby omylem, ale pak mnohem vehementněji. Nechtěl se mě pustit. "Konec…" Zavrněl jsem mu do ucha a odtáhl se od něj. "Ne…" zakňučel a prsty mi zapletl do vlasů. "Už musím jít…" políbil jsem ho na čelo a natáhnul si kalhoty.
Ležel tam, nohy roztažené, v očích se zračily slzy. "Ne… Nebreč…"
Nechápal jsem, že někdo takový, jako on, by se dokázal… zamilovat, zrovna v takové situaci, jako byla tahle. Ruki se roztřeseně oblékl a následoval mě tou dlouhou chodbou zpět do té místnosti. Když jsme byli téměř na konci, vtiskl jsem mu ještě několik polibků do vlasů a do ruky mu vstrčil několik bankovek. "Zítra ještě přijdu…" mrkl jsem na něj a tlačil se davem lidí pryč z toho ďáblova místa.
Když jsem přišel domů, ihned jsem zalezl do vany a smyl ze sebe všechny starosti. Pořád jsem musel myslet na Rukiho, že se určitě někde trápí. Zatřepal jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnal z hlavy. Natáhl jsem na sebe lehkou košilku a vklouzl do postele.
Probudil jsem se snad pětkrát. Pokaždé jeden a ten samý sen. O Rukim. Asi ve dvě hodiny v noci, jsem se už ani nepokoušel usnout a přemýšlel. Dospěl jsem k názoru, že Ruki musí na tom místě vyloženě trpět.
Rozhodl jsem se.
Zítra za ním zajdu a…

---
... pokračování příště! x33
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katana Katana | Web | 4. března 2011 v 15:58 | Reagovat

Teda jak to můžeš utnout takle v nejlepším... *Nespokojeně bručí*

Ale jinak krásný... ono těch maličkostí a podobností s prvním sněhem tam bylo víc, tahle asi nejnápadnější, jestli's myslela tutu:
...k oněm masivním dveřím, které všichni tak nenáviděli a přesto tak milovali.

BTW, že ten slash, co sis z něj brala inspiraci, se jmenuje Navždy a má pět kapitol? x)

2 žencká žencká | Web | 4. března 2011 v 17:08 | Reagovat

že ho koupí--?!! ◕‿◕

3 Dai Dai | Web | 4. března 2011 v 17:10 | Reagovat

...a.. pokračování příště...?!!
já tě zabiju!
anebo nee.. to rači ne.. to by si nemohla napsat další díl.. a ten já teda chcu a chcu a chcu!
Nyaa.. ale jo.. je tam pár věcí podobných ako v prvním sněhu.. to je fakt.. ale to vůbec nevadí... xD
ale moc krásný x) ^^

4 žencká žencká | Web | 4. března 2011 v 17:18 | Reagovat

nojo! zadara věci sou ty nejlepší věci! (proto taky stahuju načerno Xd)

5 Vitaliy Vitaliy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 17:26 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: