~When I see you, I have a reason to laugh.~

Because, I love you - part 7.

3. března 2011 v 20:49 | Miu |  Because, I love you

Tohle-už-nikdy!!
Fakt uplnej colapse!! x)
Tak snad se vám tadyta sedmi dílná povídečka líbila... x) A okomentuje te ji... *Potřeba zvýšit si ego*




Vystřelila…
Byou se trochu naklonil na stranu, strčil do mě, takže jsem měl šanci zmizet. Neutekl jsem z domu, ale vběhl jsem za Izumi sebral ji zbraň a zamířil na ní.
Byou se skácel k zemi. Měl jsem nutkání jít k němu a pomoct mu, ale pocit, že mám před sebou ženu, která může za to, že teď Ruki trpí v nemocnici, mě donutil zůstat na místě.
Izumi byla očividně hodně překvapená. "K-Kazu, co blbneš…?" zeptala se opatrně a udělala krok ke mně. "Co blbnu?! To kvůli tobě Ruki trpí, kvůli tobě Byou umírá!" vyštěknul jsem na ní.
Najednou se z poza rohu silnice vyřítilo policejní auto se sirénami.
"No tak! Tak mě zastřel! Nechci hnít ve vězení!" kňučela. Rozesmál jsem se. "Ve vězení to pro tebe bude horší než hnít v hrobě."
Do místnosti se vřítila policie.
To co se dělo další čtvrt hodinu jsem si pořádně nepamatoval skoro nic. Jen to, že Byoua odvezli a že se mě ptali na hodně věcí.
*Z pohledu Aoiie*
Vtrhl jsem k Rukimu do pokoje. "Mám něco naprosto šílenýho!!" vydechl jsem a čekal na Rukiho reakci. Ruki se na mě díval jako na blázna.
Začal jsem vyprávět, tak jak mi to vyprávěl Kazuki. Ruki na mě zíral, sem tam přerývaně dýchal a na čele se mu perlily kapičky potu.
Když jsem dokončil své vyprávění, zůstal na mě civět s otevřenou pusou.
"Nevymýšlím si!" řekl jsem mu. Ruki se natáhl pro svůj blok a tužku a rychle něco načmáral. "Přiveď Kazukiho!" přečetl jsem nahlas. Kývnul jsem a vystřelil z místnosti.
*Z pohledu Rukiho*
Čekal jsem asi půl hodiny, než se ve dveřích objevil Kazuki.
Spatřil jsem ho po tak dlouhé době.
"Ach Ruki…" vydechl a políbil mě na zdravou tvář. "Šel bych sem sám, i kdybys Aoiiho neposlal… Potřebuju ti něco říct." Podle toho jak se na mě podíval, jsem ani nechtěl vědět, co mi chce říct.
"Odjíždím ze země." Řekl bezvýrazně a smutně se na mě podíval. Vlastně ani nečekal na mou odpověď a už, už chtěl odejít.
"K-Kazuki…" zachraptěl jsem na něj. Zastavil se a vytřeštil na mě oči. "Nenechávej mě tady…"
Bylo vidět, že ho to mrzí, ale taky to, že prostě není možnost.
Přišel ke mně a naposledy mě políbil na rty. "Odlétám za čtyři dny…"
Definitivně odešel.
Z mého života.
*O čtyři dny později*
Podepsal jsem revers, i když mi doktor několikrát řekl, že to je hrozně riskantní a že mě za chvíli povezou sanitkou zpátky.
Bylo pozdě večer, skoro dvanáct hodin večer. Belhal jsem se s holí přes parkoviště na letišti. Měl jsem ruku v sádře obvázaný obličej a nohu v ortéze, protože mi ji odmítli dát do sádry.
Vstoupil jsem do letištní haly. Úplně vzádu jsem uviděl povědomou osobu. Dobelhal jsem se přes prázdnou halu k ní. Spala. Posadil jsem se vedle něj a nepatrně do něj žduchl.
Kazuki na mě zamžoural rozespalýma očima a mírně povytáhl obočí.
"Kazuki, proč mě tady necháváš…? Opravdu tady chceš nechat kluky ze skupiny?" Kazuki nepatrně našpulil rty. "No nechci, ale… já myslel… no, že… po tom co se stalo už mě nebudeš chtít… vždyť… to všechno kvůli-"
Jeho slova jsem umlčel dlouhým a vášnivým polibkem…



--- Umírám!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dai Dai | Web | 3. března 2011 v 21:00 | Reagovat

*crying*
My Gackt ... te konec.. *-* a vůbec.. celý to... je prostě naprosto úžasnýý dokonalý fantastický..
škoda jen že už je konec.. stejnak ale bylo divný jak to bylo tak rychle šecky ty díli, za jeden den xD.. se ti nedivim že si vyřízená -.-"
ale i tak se moc moc těšim na to další :3... xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: