~When I see you, I have a reason to laugh.~

Because, I love you - part 6.

3. března 2011 v 20:02 | Miu |  Because, I love you

Hustě já! Ještě jeden dílešek a bude koneč! x3




---
"Ruki… Ruki?!"
Aoi! Poznal jsem jeho hlas! "Ruki, co se stalo? Tvoje ruka…"
Jen matně jsem viděl Aoiiho tvář, ale přesto jsem zašmátral na stolku, kam jsem si odkládal tužku a bloček. Napsal jsem ve stručnosti, co se tu před pár hodinami odehrálo.
"Ruki... Nemyslíš, že je to trochu přitažené za vlasy…?"
"Ty mi nevěříš?" dopsal jsem na ten papírek a prudce jsem ho trhl k Aoiiho obličeji. "No já nevím Ruki…" Znechuceně jsem se na něj podíval. Znali jsme se už tak dlouho a on mi nevěřil. Taky jsem byl první, kdo věděl, že je do Reity úplný blázen a věřil jsem mu to… A on…?
Upřímně řečeno, hrozně mě naštval.
"Já si ten papírek vezmu domů… Ještě nad tím zapřemýšlím, fajn?" Pomalu mi papírek vytáhl z prstů. Znovu si ho přečetl. "Asi máš pravdu, něco na tom je…" Zamával mi a odešel.
*Z pohledu Aoiie*
Vyšel jsem z pokoje a ještě několikrát jsem si to přečetl. Že by tu celou dobu šlo o Kazukiho? V tom případě je v nebezpečí… Okamžitě jsem tuhle myšlenku zahnal a vydal se zase pěšky domů.
*Z pohledu Kazukiho*
Zazvonil zvonek. Odtrhl jsem oči od knížky a podíval se, jestli se z pokoje nevynoří Byou a zajde otevřít. Po chvíli, kdy se v pokoji nehnulo ani smítko prachu, jsem se zvedl a došoural se ke dveřím. Otevřel jsem a k mému překvapení tam stála žena. Přesněji byla to Izumi. Mále jsem na ní zapomněl.
"Mohu dál?" otázala se jemně a koketně se na mě usmála… Sice se mi zase začala nechutit, ze slušnosti jsem ji pozval dál. Posadila se na gauč a přehodila nohu přes nohu. "Máš to tu pěkné…" zalichotila mi. "Je mi moc líto co se stalo Rukimu-" začala, ale včas jsem ji přerušil. Dokázala být nechutně ukecaná. "Co po mě chceš?" zeptal jsem se suše a znovu zavrtal nos do knížky. Neodpověděla mi.
V tom do pokoje vešel Byou. Měl trochu zvlhlé rty, z čehož jsem poznal, že před chvíli musel vyprovodit Uruhu. Nějak se jim to přerostlo přes přátelství v lásku…
Prstem ukázal na Izumi a pozvedl obočí. "Neukazuje se!" začala ho peskovat. Byou jen pohrdavě našpulil rty a z ledničky vytáhl pivo a zapálil si. "Ehm, ráda bych byla s Kazukim… o samotě…" Z hloubi duše jsem doufal, že Byou bude mít zase tu svou rýpavou náladu a bude prudit a prudit, že nakonec Izumi sama ráda odejde...
"Noo…" Byou protáhnul obličej a nasál škodlivý nikotin do plic. Nosníma dírkama ho vyfoukl a dal se do řeči. "Bylo mi řečeno, že tu mám být jako doma… Tak tady taky jako domy budu… A ke všemu mám nutnou potřebu udělat do někoho díru svým rýpáním." Posadil se na pohovku vedle ní, hodil nohy na konferenční stolek a vyfoukl ji kouř do obličeje.
Nenáviděla kouř. Ještě do teď jsem si to pamatoval. Rychle zamrkala, aby se jí nerozmazalo líčení a odklonila hlavu.
Byou já tě miluju!! Jásal jsem v duchu.
Byou se psychopaticky zašklebil a došel si ke skříňce pro trochu silnější alkohol. Taky jsem se zvedl a šel ke dřezu, nalít si vodu.
"Tak a dost!" vykřikla Izumi a namířila na mě zbraní. Byou se pohotově otočil, přešel přede mě a tím zatarasil cestu kulce, která by eventuelně mohla vylítnout z hlavně.
"Uhni!" vyštěkla na Byoua a nabila zbraň. "A proč?" Byou byl mistr v odporování. "Když Kazukiho nemůžu mít já, nebude ho mít nikdo! Uhni, nebo zastřelím i tebe!" "Tak tím líp pro tebe, ne? Mohl bych tě identifikovat v těch jejich kartotékách, vyšlo by na tebe celostátní pátrání… To chceš? Tohle vážně chceš?" Izumi si ho změřila zvláštním pohledem. "Nejsi zas tak blbý jak vypadáš…" Zamířila Byouovi přesně mezi oči. "Mohu… Mohu ještě poslední přání… Přeci nebudete tak necitelná a nedopřejete ho jdoucímu na smrt…?" Izumi přimhouřila a pak kývla. Otočil se na mě a zašeptal mi něco do ucha: "Tyhle zbraně dělají hrozný kouř, takže až vystřelí na mě, uteč! Musíš se zachránit! Vyřiď Uruhovi, že jsem ho miloval!" Bylo vidět, že ho to mrzí, zrovna teď, když poznal svou osudovou lásku. Nechápal jsem, proč to chce udělat. S Rukim jsme už skončili, chtěl jsem odjet ze země, ale on… mohl mít krásný život s Uruhou… "Chápeš?" Chtě nechtě jsem kývl. Byou se usmál a naposledy v jeho životě mě objal.
"Tak konec, vy dvě máničky!" vyštěkla Izumi a Byou se otočil vstříc smrti.
Vystřelila…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dai Dai | Web | 3. března 2011 v 20:18 | Reagovat

aaaaa *snaží se uklidnit*
O__o... si děláš srandu žee?! *záchvat hysterie*... asi ne no...
aagh... musim opakovat že je to dokonalé?!.. no asi jo! je to dokonalé! xD
a musim taky říkat že sem máš ihned navalit tu sedmičku?! xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: