~When I see you, I have a reason to laugh.~

Ztráta 4.díl

19. prosince 2010 v 15:21 |  Ztráta
ztráta
No a máme tu další díl. Ten lehce sadistický, morbidní, deprimující, ale dle mého názoru dobrý.
A tedy menší oprava. Tendle příběh nemá nic společeného se shounen ai a nedejbože se slashem. Je to jen a jen, normální povídka, která by měla působit na psychiku...
Perex





Ve tři hodiny jsem vešel do té kavárny. Rozhlédl jsem se a v rohu uviděl jednu, až moc známou osobu. Přišel jsem k ní a uvědomil si, že mi připomíná Aoiie. "Ehm…?" upozornil jsem ho na svou přítomnost. "Ehm? Ruki…?" téměř zavýsknul a podal mi ruku. Jeho stisk jsem opětoval a pokusil se o úsměv.
Usadil jsem se a on se začal vyptávat. Věděl o mě z Reitova vyprávění, ale asi toho o mě nevěděl moc.
"Tak… Ehm, tak co jste mi to chtěl dát…?" zeptal jsem se a doufal, že se neurazí. "Jistě, málem bych zapoměl." Na to, že ztratil oba syny, byl docela ukecaný. Z náprsní kapsy svého saka vytáhl malou obálku. Podal mi ji. Byla z lehce nažloutlého papíru a na ní bylo napsáno, krasopisným písmem "Ruki". Cítil jsem, že uvnitř něco je, něco kulatého a chladného. Snad kovového. Chtěl jsem si její obsah prohlédnout až v klidu doma. Zastrčil jsem ji tedy do kapsy na kalhotech.
"To je hodin! Už musím jít, omluvte mě!" vstal a usmál se na mě. "Ještě něco… Aoi ve své závěti uvedl, že chce, aby sis ten domek, ve kterém teď jsi, abys si ho nechal." Vykulil jsem oči. "T-to nemyslíte vážně!" "Ale ano, myslím! A i kdyby to nechtěl Aoi, chtěl bych to já se ženou. Jo a ještě něco." Na stůl hodil malý balíček a odešel. Ještě chvíli jsem zůstal sedět a zíral do blba. Balíček jsem hodil do tašky, zaplatil a vyšel z kavárny.
Vešel jsem do Aoiiho domu a otevřel obálku. Na zem z ní vypadl prsten a řetízek, na kterém vysela půlka srdce s nápisem "I love you". Prstýnek byl obyčejný, stříbrný, bez nápisu, či obrázku.
V obálce i byl i malý složený papírek. Zběžně jsem ho přečetl. Stálo tam něco o Aoiiho důvodu smrti a něco, co se týkalo Reity.
Svalil jsem se do postele a z tašky vytáhl ten balíček.
Bylo v ní přes deset tisíc a papírek s datumem a místem konání Aoiiho pohřbu.
Pak jsem usnul…
Další den jsem se probudil na zemi. Zdál se mi děsný sen.
Ve snu se mi zjevil Aoi, pak i Reita. Pořád něco říkali, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Měl jsem nutkání chytit je a už nepustit, ale když jsem to udělal, rozplynuli se, změnili se v páru a objevili se někde jinde. Tohle jsem musel udělat, alespoň desetkrát, pak už jsem jen seděl v bílé, prázdné, sterilní místnosti a brečel.
Pak mě probudil křik dítěte, což teda taky pořád bylo v tom snu. Kdybych je já vůl poslouchal. Alespoň jednoho z nich…
Postavil jsem se a dobelhal do koupelny.
Když jsem si čistil zuby a snažil se učesat svoje neposedné vlasy, pořád na mě zírala žiletka.
Jedna jediná bílá žiletka v kelímku u zrcadla. Jakoby mě přímo prosila, ať ji použiju. Jenže na co?
Můj život už neměl smysl. Když zemřel Reita, taky jsem měl tohle podivuhodné nutkání.
Jednou jsem to udělal. Je zvláštní, že fyzická bolest pomáhá od té psychické.
Vzal jsem tedy žiletku do ruky a dlouhou dobu zíral na její ostří.
Přiložil jsem ji k zápěstí.
Jedna rýha.
Druhá rýha.
Po zápěstí mi stékali kapky krve, které dopadali na bílý koberec.
Cítil jsem jak to pálí, ale bolest, které mě sužovala, když zemřel Aoi, už pomalu přecházela.
Když už se na zápěstí začaly tvořit malé strupy, psychická bolest se znovu vrátila.
Může se člověk stát závislý na sebepoškozování? Může?!!
Mezi loktem a zápěstím se mi zjevilo něco kolem deseti ran.
Začínalo, mi být mdlo. Posadil jsem se na zem a čekal. Nevěděl jsem, na co čekám, ale konečně se mi začalo trochu ulevovat.
Svalil jsem se na zem a hlavou se praštil o vanu. Konečná část k tomu, abych omdlel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nashii-chan Nashii-chan | Web | 19. prosince 2010 v 15:28 | Reagovat

wow! další!!!!

2 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 19. prosince 2010 v 15:38 | Reagovat

Jaké...čudné! xDD Ale v dobrom...A odpoviem mu na tú otázku...človek môže byť závislý xD

3 Karii ウサギ Sumire Karii ウサギ Sumire | Web | 19. prosince 2010 v 16:10 | Reagovat

ouáá....dokonaléé...
fakt tato povídka..všechny díli... překrásný.. úžasně napsaný...
wow... přesně jak sem čekala... vlastně lepšíí!
a teď jak to teda dopadne...
DALŠÍ!

4 žencká žencká | Web | 5. ledna 2011 v 16:38 | Reagovat

neřikej že taky umře :((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: