~When I see you, I have a reason to laugh.~

Ztráta 3.díl

19. prosince 2010 v 11:29 |  Ztráta
ztráta
Tak trochu měním své plány, možná to bude i na 5 (slovy pět) dílů. Asi určitě to bude na pět dílů, protože mě k tomu napadla taková trochu prodlužující scénka. Trochu smutná, trochu tragická, lehce deprimující. Ovšem vraždit nebudu... xD








Usnul mi v náručí.
Nebyl jsem schopen unést ho, takže jsem ho položil na lavičku a přehodil přes něj, alespoň deku a pod hlavu mu dal měkký polštář.
Zvědavost mi nedala a znovu jsem odešel do onoho pokoje a znovu jsem začal prohlížet ten jeho deník. Každý nákres jsem detailně prozkoumal, ale číst jeho zápisky už jsem se neodvážil.
Musel jsem uznat, že měl opravdu talent.
"Možná by Reita chtěl, abys to dokončil." Zašeptal Aoi, který právě vešel do místnosti. "Ano. Myslím, že by to chtěl. Jeho snem bylo to, že chtěl, aby se jeho návrhy dostaly do širokého podvědomí i obyčejných lidí. Oba jste temperamentní a kreativní. Reita by byl rád." Aoi se usmál a znovu odešel.
Myslel to vážně? Vážně by to Reita chtěl?
Vzal jsem tužku a u pár nákresů něco dokreslil a dopsal z jaké látky by to asi tak mohlo být.
Seděl jsem tam dobré dvě hodiny. Pořád někde něco vylepšoval a dokonce dokreslil i pár svých návrhů.
Už se začalo stmívat a já nevěděl, co by, kde by. Vstal jsem z postele a prohledal celý dům, ale Aoiiho jsem nikde nenašel.
Byl jsem hodně zmatený a potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu.
Vzal jsem si bundu a vyšel z jeho domku ven. Pamatoval jsem si tu křovinatou stezku, kterou mě Aoii odvedl sem, a vyšel po ní, směrem ke hřbitovní bráně.
Zatlačil jsem na branku a ta se s bolestným zaskřípáním otevřela.
Zadíval jsem se na kostel, který v západu slunce vypadal tak majestátně, vznešeně.
Pokračoval jsem do mírného svážku, směrem k Reitovu hrobu.
Když jsem přišel před onen hrob, zastavilo se mi srdce.
Aoi tam bezvládně ležel, s dýkou zaraženou v srdci.
Udělalo se mi mdlo, ale i přesto jsem k Aoiimu došel a snažil se nahmatat tep, nebo alespoň zaznamenat jakoukoli známku života.
Nic.
Bezúspěšně.
Byl celý ledový.
"Aoi…" hlesl jsem téměř neslyšně. Po tváři mi stékaly slzy, které dopadali do měkké, čerstvě posečené trávy.
Z Aoiiho kapsy jsem vytáhnul mobil a zavolal sanitku i když už bylo pozdě.
Za chvíli sanitka přijela a doktor mi potvrdil, že je pozdě. Že už ho nic nezachrání.
Aoiiho odvezli a já zůstal stát před Reitovým hrobem, jako kůl v plotě.
Posadil jsem se vedle náhrobku a všiml si něčeho, co bylo napsáno pod "Reita". Bylo tam napsáno "Aoi". Ten idiot se zabil sám. Věřil jsem, že to nebylo plánované, že by Aoi takový nebyl, ale…
Zapálil jsem svíčku a se slzami v očích odcházel. Znovu tou křovinatou stezkou k Aoiimu domu.
Otevřel jsem dveře a hned zazvonila pevná linka. Nevěděl jsem jestli to mám vzít, ale nakonec jsem svou ostýchavost odstrčil a telefon vzal. "Pan Matsumoro?" otázal se hlas. "Ano." Odvětil jsem. "Dobrá… Jsem Aoiiho otec. Mám tu pro Vás něco, co se našlo v Aoiiho kapse, když…"Aoiiho otec? Jak ví, že jsem tu? Byl jsem zmatený a vyděšený zároveň a nevěděl jsem co říct. "Pane…?" otázal se mě znovu. "Eee… Jo, ano.. já…" vzlykl jsem. "Je mi to taky moc líto. Ztratil jsem oba syny v necelých dvou měsících." Řekl, až jakoby utěšujícím hlasem. Uvědomil jsem si, že trpí víc než já.
Dohodli jsme se, na další den odpoledne, že mi to 'něco' předá v jedné kavárně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 19. prosince 2010 v 12:20 | Reagovat

Jaké smutné...no som zvedavá čo mu to dá xDD

2 nashii-chan nashii-chan | Web | 19. prosince 2010 v 12:30 | Reagovat

Ach bože! to je úžasný... nemám slov.... číst tohle po tom co se mi dneska zdálo... eee..... XD mno ale je to fakt.... jak to popsat? moc se mi to líbí!!

3 žencká žencká | Web | 5. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

musela si zabíjet oba? *fňuk
:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: