~When I see you, I have a reason to laugh.~

Ztráta 2.díl

18. prosince 2010 v 21:53 |  Ztráta
ztráta
Nemám co dodat.
Viz.perex





Další den ráno jsem se probudil v posteli. S největší pravděpodobností v Aoiiho posteli.
Pomalu jsem se vyškrábal z těch hromad peřin a doškobrtal do kuchyně.
Aoi seděl za stolem a usrkával čaj. Když mě spatřil, mírně se usmál. Usmál se tak trochu perverzně. Rozpačitě jsem sklonil hlavu.
Stál jsem před Aoiim (tím mužem, kterého znám jen necelý jeden den) jen v tričku a boxerkách. Zrudnul jsem až za ušima a v podbřišku pocítil neznámý tlak.
"V-V pokoji máš nějaké kalhoty. Ty tvoje byly špinavé a zakrvácené, takže jsem je vypral." Zašeptal téměř neslyšně a odešel.
Nechápal jsem.
Odešel jsem tedy znovu do pokoje, kde jsem se probudil a natáhl jsem na sebe jeho džíny. Byly mi dost velké, ale stáhl jsem se opaskem.
Všiml jsem si velkého bloku, který ležel na konferenčním stolku před postelí.
Byl celý bílý s potiskem černé krajky. Nemohl jsem potlačit zvědavost a otevřel ho.
Na první stránce nebylo nic. Na dalších stránkách se to hemžilo návrhy, u kterých byly popisky, škrtance a nalepené různé papírky. Čím víc dozadu jsem pokračoval v tom deníku, obrázků ubývalo, ale nápisů přibývalo. Namátkově jsem jeden vybral.
"21.5.
V baru jsem potkal jednoho blondýna. Rozkošného blondýna. Byl neuvěřitelně milý, a hlavně pěkný…"
Pod tím byl složený papírek. Rozbalil jsem ho a spatřil svoji nakreslenou tvář. Vydechl jsem úžasem, jak precizně dokázal vystihnout všechny rysy. I ty neposedné, neustále rozcuchané blonďaté vlasy.
Byl to tedy Reitův deník.
Netušil jsem co v něm je. Nikdy se o něm moc nemluvilo. Spíš pořád chtěl vědět něco o mně. Věděl i jméno mé zesnulé babičky. Ale já ani nevěděl, že má bratra.
"Ruki?!" vyrušil mě Aoiiho hlas. V očích měl slzy. Bleskově se otočil na podpatku a vystřelil z místnosti.
Odhodil jsem deník na postel a rozeběhl se za ním.
"Aoi?! Aoi!!" křičel jsem po celém bytě.
Seděl na balkóně a tiše vzlykal.
"Aoi?" zeptal jsem se měkce a posadil se vedle něj. "Co se stalo?"
"P-promiň… Ten blok… Od té doby co Reita zemřel, jsem ho neotevřel. Nechal jsem se trochu unést." Popotáhl a snažil se usmát. Jeho úsměv jsem opětoval a chytil ho za ruku.
Aoi se snažil rozdýchat své pocity, ale nijak valně se mu to nedařilo. Chytil jsem ho tedy i za druhou ruku a jeho hlavu si položil na rameno.
"Děkuju…" zašeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nashii-chan Nashii-chan | Web | 18. prosince 2010 v 22:00 | Reagovat

Bože to je krásný!! tvl fakt lámeš rekordy! XD To je prostě nádherný! škoda že vimjak to bude pokračovat (ovšem jestli jsi to nějak nepozměnila XD) upřímně řečeno: možná nejlepší, co jsem od tebe četla!

2 Cassie Cassie | 18. prosince 2010 v 23:35 | Reagovat

Ne, nemám slov, nádhera! Souhlasím s Nashii...

3 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 19. prosince 2010 v 10:29 | Reagovat

Krásny dielik x) Len tak ďalej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: