~When I see you, I have a reason to laugh.~

Nehoda, část 4.

30. prosince 2010 v 19:16 | Suzuki Miu |  Nehoda
nehoda
Nějak jsem si oblíbila přirovnání "pyramidální pablb"... xD
A jen tak mimochodem... Až si to přečtěte napište do komentů jestli se Vám taky zdá, že Reita hraje děsnýho... blba! (Gomenasai drahoušku, ale jinak to nešlo...) Ale snad se to změní... x)







Jelikož jsem se ráno probudil až něco kolem jedenácté, jen jsem na sebe natáhnul čisté oblečení a hned jel za Reitou do nemocnice.
"Reito?" otázal jsem se když jsem vešel do onoho pokoje. "Konnichiwa." Tiše mě pozdravil a usmál se. Jeho úsměv jsem opětoval a posadil se na stoličku u Reitovy postele. "Byl jsem za Byouem-" řekl jsem, ale Reita mě radostně přerušil. "A-? Co říkal? Proč tu nebyl?" Uvnitř mě se strhl boj. Jedna část mě by nejradši Reitovi vlepila facku a začala na něj řvát, ale ta další část mě, věřila v to, že Reita bude mít rozum a začne si se mnou. "No, řekněme, že o tebe už nestojí a…" v půli věty jsem se zastavil, protože jsem ho s tím nechtěl zatěžovat. "A?" vyzvídal. "A málem mě uškrtil…" odpověděl jsem mu. Reita mě sám od sebe chytil za ruku. "Omluv ho. Je prostě temperamentní a nechá se snadno unést." "Proč ho pořád bráníš? Jasně mi řekl, že tě už nechce…" zeptal jsem se ho ledově a došel k oknu. Reita se na mě nechápavě zadíval. "Víš, Reito, mě je jedno s kým spíš, ale chci, abys věděl, že-" "To by ti taky mělo být jedno! A vůbec… Ty na něj žárlíš?!" Začal na mě křičet. "Hele Reito… Až se uzdravíš, klidně se vrať k tomu hajzlovi, ale chci, abys něco věděl. Je tomu už dávno co jsem se do tebe… zamiloval…" Poslední slova už jsem říkal téměř ve dveřích. "Ruki počkej!" volal za mnou Reita, ale jeho slovům jsem nevěnoval pozornost. Vyběhl jsem před nemocnici. Měl jsem hrozný vztek. Na Byoua. Na Reitu. A koneckonců i na sebe.
Opřel jsem se o auto a na telefonu vytočil Uruhovo číslo.
"Uru…" zakňučel jsem, když mi to zvedl. "Co potřebuješ? Zníš tak beznadějně…" "Já… Asi jsem udělal tu největší blbost na světě…" "Cos proboha provedl?!" "Já jsem řekl Reitovi, co k němu cítím…" Nastalo dlouhé ticho. "No… Wow… A jak na to reagoval?" zeptal se a já myslel, že se asi brzo udusí zlomyslným smíchem. "Já nevím. Já jsem mu to řekl a pak jsem… utekl." "Panebože Ruki, ty seš pyramidální pablb!" vydechl Uruha a začal se hrozně smát. "Tak hele… Nech mu to proležet v hlavě, sám si běž lehnout a zítra za ním zajdeš, ok?" "Ne! Tak to ne! U něj už mě neuvidíš!" protestoval jsem. Nevěděl jsem, jak na to bude reagovat. "No jak myslíš…" povzdychl si. "Ale samo se to nevyřeší. A myslím, že na tohle Reita jen tak nezapomene…" poznamenal sarkasticky a típnul mi to.
Jel jsem domů, vlezl do postele a i když bylo něco kolem třetí hodiny, usnul jsem.
Probudil mě až mobil, něco kolem půlnoci.
"Hm?" otázal jsem se a snažil se potlačit zívnutí. "Ahoj Ruki… To jsem já, Aoi." Jeho hlas mi v hlavě zněl jako ozvěna a nebyl jsem schopen soustředit se. "Co potřebuješ? V tudle opravdu nelidskou dobu!!" zavtipkoval jsem a trochu se probral k životu. "No já už jsem se vrátil do Tokia a jsem před Uruhovým… naším barákem a já… prostě mám strach, že mě Uru odmítne." Bylo slyšet, že je pořádně nervózní a vystrašený. "Ale prosimtě, on celý dny probulí u nějakých romantických ptákovin s hromadou čokolády! Bude totálně happy, že ses vrátil!" Sice to, co jsem mu řekl, byl hrozný výmysl. Vůbec jsem netušil, co Uruha dělá, když je sám, ale zdálo se, že ho to docela uklidnilo. "Fajn… Jdu vstříc své jisté smrti." Sám pro sebe jsem se usmál a už chtěl zavěsit, když se mě Aoi na něco zeptal. "Hele, nechceš zajít zítra na oběd? Já ti povím jak to dopadlo s Uruhou a ty mi povíš jak to je s Reitou a tak…" Při slově Reita mi naskočila husí kůže a vybavilo se mi jak na mě křičel a to co jsem mu řekl. Sice jsem celý zítřejšek nechtěl vylézat z domu, ale nakonec jsem se s Aoim dohodl na jednu malou restauraci, kam jsme občas chodívali na oběd se skupinou.
Nenechal jsem Aoiiho říct něco dalšího, telefon jsem položil na noční stolek a ponořil se do říše snů.
Další den jsem chtě, nechtě šel za Reitou do nemocnice.
Zhluboka jsem se nadechl a vešel do jeho pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 30. prosince 2010 v 19:26 | Reagovat

xDD Len tak ďalej x) A myslím, že ti to vyjde viac ako na 5 dielov :D
A k tomu...no pekne si teda vybrala xD
A ja ten slash na tie deti čo mal Aoi a Uru nebudem písať...Pokúsim sa napísať niečo nové xD Konečne tam bude aj Reita.Však zajtra budeš vidieť v rozcesníku...xD

2 Karii ウサギ Sumire Karii ウサギ Sumire | Web | 30. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

zajímavéé too ee...^^..krásaa.*.*
blba?.. no.. tak trochu xDD

3 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 31. prosince 2010 v 11:18 | Reagovat

No...mám napísaný prvý diel, bude to rozdelené na 4.časti, teda myslím... Ale teraz ti to skôr nepošlem! xDD
A myslím, že niekedy 5-teho či 6-teho januára by to mohlo byť x) Musím to najprv celé napísať xD

4 Karii ウサギ Sumire Karii ウサギ Sumire | Web | 31. prosince 2010 v 12:45 | Reagovat

to právě rozmíšlim..jestli joo nebo ne...hmmm... uvidim... xD
aah.. a  sem ráda že se to líbíí -.- =3..
to sem fakt nečekala... xD

5 Kaa-Ya Kaa-Ya | Web | 2. ledna 2011 v 14:26 | Reagovat

"Panebože Ruki, ty seš pyramidální pablb!" Tyole, tak to je MOC I NA MĚ...
A vůbec-Chci další! *Prosebný výraz*

6 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 6. června 2011 v 19:22 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: