~When I see you, I have a reason to laugh.~

Nehoda, část 1.

27. prosince 2010 v 20:35 | Suzuki Miu |  Nehoda
nehoda
Tak jsem se teda rozhodla sem to dát. Je mi jedno co k tomu kdo napíše za komentář... Samozřejmě mě nejvíc potěší pozitivní komenty, ale písejte čo chcete... >.<







(Z pohledu Reity!)
"Hele Byou, už na tebe vážně nemám nervy!" zařval jsem na něj a otočil se na podpatku, že už půjdu. "To se se mnou jako rozcházíš?!" vyjel a chytil mě za loket. "Jo!" odvětil jsem, vysmýkl se z jeho sevření a dal se dal se na útěk. Když se Byou vzteká je všehoschopný. Možná by mi i rozmlátil hubu.
Bylo mi z něj na nic. Choval se jako bych mu patřil.
Od místa, kde jsme se pohádali, jsem utíkal na hlavní třídu, ztratit se v davu, kdyby se náhodou rozhodl mě hledat a násilím odtáhnul k sobě domů. Šel jsem se skloněnou hlavu, aby mě nikdo nepoznal a nerozpoutal davové šílenství. Přeci jen, kolik lidí nosí běžně pásku přes nos?
Když jsem tedy šel s tou skloněnou hlavou, všiml jsem si, že mám rozvázanou tkaničku. Po jedné velmi pikantní zkušenosti na koncertě, kdy jsem si málem rozmlátil jak hubu, tak kytaru, jsem se pro jistotu zohnul a tkaničku si chtěl zavázat.
"Pozor!" vykřikla nějaká žena a ukázala někam za mě.
Automaticky jsem otočil hlavu, ale jediné co jsem spatřil byly dvě žlutá světla - světla auta.
Nic jiného jsem už neviděl…
(Z pohledu Rukiho!)
Zrovna jsem se cpal brambůrkami, když jsem v televizi zaregistroval zprávu, že někde někoho srazilo auto. Zesílil jsem hlasitost a usalašli se na křesle.
"…Dnes kolem desáté hodiny ranní byl u budovy ministerstva zdravotnictví sražen šestadvacetiletý baskytarista skupiny the GazettE . Lékařům se ho podařilo stabilizovat, ale není jisté, zda-li se probere z kómatu…"
,Reita…? V kómatu…? Proboha…' řekl jsem si v duchu a přiskočil k telefonu. V rychlosti jsem vyťukal Uruhovo číslo.
"Hm…?" ozvalo se po chvíli. "Tady Ruki…" "Ehm?" ozvalo se znovu. Podrážděně jsem zavrčel a už jsem chtěl na něj zařvat, ale uvědomil jsem si, že kvůli tomu mu nevolám. "R-u-k-i." Odhláskoval jsem mu. "Ten blondýn co Vám zpívá ve skupině!" dodal jsem ještě a čekal, až se rozvzpomene. "Jo, jasně. Už si vzpomínám." Zavtipkoval. "Jde o Reitu-" řekl jsem, ale Uruha mě přerušil. "Konečně ses odhodlal říct mu, co k němu cítíš?" "Ha-ha-ha, ne jde o to, že je v nemocnici…" řekl jsem a cítil, jak se mi svírá hrdlo. "V nemocnici?! Co se mu stalo?" vyjeknul. "On… Srazilo ho auto... Je v kómatu…" řekl jsem tak tiše, až jsem začal pochybovat, jestli mě vůbec slyšel. Cítil jsem jak mě v očích pálí slzy. "Panebože…" vydechnul Uruha a něco zamumlal. "Já… stavím se pro tebe. Hned. Vydrž chvíli." Zavěsil.
Zlomeně jsem se posadil na křeslo a čekal až Uruha přijede. Za normálních okolností, bych jel sám a až v nemocnici mu zavolal, ale Aoi se nějak nepohodl s Uruhou a pučil si moje auto, s kterým odjel bůhvíkam a ještě se nevrátil.
Když zazvonil zvonek, přilítnul jsem ke dveřím a otevřel.
Uruha teda nevypadal zrovna nejlíp. Byly mu vidět kruhy pod očima, z čehož jsem usoudil, že nemá make-up a vlasy taky neměl zrovna dvakrát upravené.
Dojeli jsme před nemocnici. Byl jsem pořádně nervózní a měl jsem strach. Pořád jsem měl stažené hrdlo a měl jsem pocit, že budu zvracet. A Uruha si toho očividně všiml.
"Vážně tam chceš jít? Já vím, je to náš přítel, ale si hrozně bledý a myslím, že-" "Chci tam jít…" přerušil jsem ho a vystoupil z auta.
Uruha mě následoval až k pokoji, kde údajně měl být Reita.
Zhluboka jsem se nadechl a vešel dovnitř.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cristie Cristie | Web | 11. ledna 2011 v 14:07 | Reagovat

Oh, opravdu krásné...umíš nádherně psát...obdivuji ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: