~When I see you, I have a reason to laugh.~

Dejá Vu

20. prosince 2010 v 10:20
dejá vu
A je to tady, dlouho očekávaný slash Dejá Vu...
1. Přiznávám je tam trochu inspirace z První Sníh.
2. Je tam jedna část... Eh, no uvidíte samy, ale.... xD
3. Na to, že to je jednorázovka je to docela dlouhý...
EDIT: Na to, že to je jednorázovka, to je kurevksy dlouhý!!








Hrajeme se skupinou už nějaké ty čtyři roky.
A dva roky už mě to táhne k jedné osobě.
Vyšší mladík s páskou přes nos.
Reita.
No tak zase další den ve zkušebně. Reita mě určitě zase bude ignorovat. Jako to dělá už ty celé dva roky, plné náznaků.
Copak je nevidí? Nebo o mě nestojí?"
Seděl jsem ve zkušebně a (čuměl do blba) čekal. Se mnou tam ještě seděl Reita, ale nevšímal si mě (jak nečekané) a něco psal. Dělal jsem, že mě to nezajímá, ale přímo jsem prahnul po tom, vědět co píše.
Opřel jsem se hlavou o stůl a usnul. Byl jsem unavený. Vůbec jsem se nevyspal.
Probudilo mě až čísi šťouchání do mého ramene. Ospale jsem otevřel oči a zamrkal na Uruhu, který se snažil neutlumit k smrti.
Podrážděně jsem nakrčil nos a rozhlédl se kolem. Aoi s Uruhou (chodili spolu už něco přes půl roku) se po sobě v křečích plazili a při jediném pohledu na mě opět propukli ve své vytí.
Kai se taky smál, ale už né tak šíleně jako Aoi s Uruhou.
Jediný kdo se mi neposmíval, byl Reita. Usmíval se, to ano, ale byl to spíš takový utěšující úsměv, říkající ať si z toho nic nedělám.
Po tom co se Aoi s Uruhou uklidnili, jsme začali hrát.
Jedna hodina.
Dvě hodiny.
Pauza na oběd.
A další dvě, nebo tři hodiny.
Vycházel jsem ze zkušebny, šťasten že už konečně pojedu domů
Ovšem já zapoměl, že jsem šel pěšky…
Naštvaně jsem se posadil na schody přede dveřmi a zapálil si cigaretu.
Seděl jsem tam už dobrou čtvrt hodinu. Cigareta už byla skoro vyhořelá, když v tom se přede mnou objevila nějaká osoba.
Rozfoukal jsem dým, který mi bránil ve výhledu a spatřil Reitu.
Na tváři měl zase ten neutrální výraz, ten výraz, který jsem na něm přímo nenáviděl.
"Co ty tady?" zeptal se a posadil se těsně vedle mě. "Jaksi jsem zapomněl, že tu nemám auto." Odvětil jsem a odhodil nedopalek cigarety na schod pode mnou. "Chceš hodit domů?" zeptal se mě a povytáhnul obočí.
Tato otázka mě tedy krajně šokovala. Reita byl většinou ke všem lhostejný a spíš ten zamlklý typ (První sníh 4ever!!). Nikdo o něm prakticky nic nevěděl. Jen pár základních údajů, jinak nic.
"No… Jo, jo budu rád." Usmál jsem se a cítil, jak mi přes tváře probleskla neonová červeň. Reita si toho zřejmě všiml, ale díkybohu nic neříkal.
Dojeli jsme před můj dům.
Ticho.
Ani jeden z nás nic neříkal.
"Eee… Nechceš… Nechceš třeba na kafe?" zeptal jsem se a byl rudý až za ušima. "J-jo, rád…" vykoktal ze sebe a i přes tu pásku jsem poznal, že se červená.
Že by přece jen o mě stál?
Vystoupili jsme z auta a já ho odvedl do obýváku, kde si mohl udělat pohodlí.
"S cukrem? Bez?" zeptal jsem se a postavil odu na kafe.
"Eee… Bez." Odpověděl trochu rozcukaně. Bylo na něm znát, že se u mě necítí nejlíp.
"Máš dobrý hrníčky." Dodal pobaveně a zašklebil se na mě.
Rozpačitě jsem se na oba hrnky podíval a poté se snažil potlačit výtlem.
Oba byly bílé s potiskem kravičky a kachničky (Viva Uruha!!)
Nadechl jsem se, abych se uklidnil. Reita se taky smál. Nikdy jsem ho neviděl, smát se. Ale i tak mě pohled na něj uvedl do jakéhosi transu.
Pustil jsem nějaký film, ale upřímně - vůbec jsem nevěděl, o co tam jde. Po očku jsem pozoroval Reitu a nechal se unášet perverzními představami.
Po pěti minutách, co jsem se na něj nedíval (a snažil se tvářit normálně, ne nadrženě) jsem k němu zabrousil pohledem.
Spal. Hlava spadlá na jednom rameni a chvílemi se nadzvedávající hrudník.
Ležel tak trochu pokrouceně, takže jsem ho položil na pohovku a přehodil přes něj deku.
Byl tak nádherný.
Naklonil jsem se nad něj a vdechoval jeho omamnou vůni. Neodolal jsem jeho rtům. Palcem jsem mu pozvedl bradu a spojil naše rty.
I když spal, nevypadal, že by se bránil. Spíš jakoby si to užíval. Náhle jsem za svým krkem ucítil něčí ruku, která mě strhla na pohovku, přímo na Reitu.
Polekaně jsem zavřel oči a potlačil výkřik.
"Ššš…" zavrněl mu do ucha, které posléze jemně skousl.
"R-Rei… Reito…!" vypustil jsem ze sebe.
"Copak, to už mě nechceš?" zeptal se a nasadil vyloženě ublížený výraz.
Nebyl jsem schopen slova, jen jsem se díval do jeho oříškově hnědých očí.
Následoval další polibek. A další.
Byl jsem z jeho dotyků tak omámený, že jsem si ani nevšiml, že ležím pod ním, skoro nahý.
Přitáhl jsem si ho za límec trička do úrovně očí a vášnivě políbil na rty. Reita se spiklenecky usmál a já mu stáhl jeho nechutně úzké tričko.
Následovaly kalhoty i boxerky.
Váleli jsme se po sobě nazí a já na Reitovi zpozoroval, že už je slušně nadržený.
Zadíval se na mě a bez varování do mě jedním prudkým přírazem vnikl. Bolestně jsem zakňučel a z očí se mi vyhrnulo pár slz.
Reita je palcem setřel a dlouhou dobu setrval, dokud si na něj nezvyknu.
Po chvíli začal přirážet a místnost se pomalu začala plnit jeho slastnými vzdechy. Zanedlouho poté e přidaly i mé vzdechy.
Užíval jsem si tu chvíli, když jsem s ním i když jsem v hloubi duše tušil, že jsem pro něj jen hračka na jednu noc.
"R-Reito!!" vykřikl jsem a zapřel jsem se o jeho ramena.
Reita tiše něco vydechl a pak zaklonil hlavu a pevně přimknul víčka k sobě. Pak se vedle mě svalil a těžce oddychoval.
V tuto chvíli jsem byl asi nejšťastnější člověk na světě. Přitáhnul si mě k sobě a já ho pevně objal a doufal, že tahle noc nikdy neskončí.
-
"Ruki… Ruki!" budil mě Reitův hlas. Otevřel jsem oči a uvědomil si, že jsem ve zkušebně.
Byl to jen sen…
"Aoi ani Uruha nepřijdou a Kai před chvíli odešel, takže se to dneska ruší. Chceš hodit domů?" zeptal se. "Hmm… Jo, díky." Odvětil jsem, posbíral všechny svoje věci a vyšel s Reitou ven.
Dojeli jsme před můj dům.
Ticho.
Ani jeden z nás nic neříkal.
"Eee… Nechceš… Nechceš třeba na kafe?" zeptal jsem se a byl rudý až za ušima. "J-jo, rád…" vykoktal ze sebe a i přes tu pásku jsem poznal, že se červená.
Že by přece jen o mě stál?
Vystoupili jsme z auta a já ho odvedl do obýváku, kde si mohl udělat pohodlí.
"S cukrem? Bez?" zeptal jsem se a postavil odu na kafe.
"Eee… Bez." Odpověděl trochu rozcukaně. Bylo na něm znát, že se u mě necítí nejlíp.
"Máš dobrý hrníčky." Dodal pobaveně a zašklebil se na mě.
Rozpačitě jsem se na oba hrnky podíval a poté se snažil potlačit výtlem.
Oba byly bílé s potiskem kravičky a kachničky (Viva Uruha!!)
Nadechl jsem se, abych se uklidnil. Reita se taky smál. Nikdy jsem ho neviděl, smát se. Ale i tak mě pohled na něj uvedl do jakéhosi transu.
Pustil jsem nějaký film, ale upřímně - vůbec jsem nevěděl, o co tam jde. Po očku jsem pozoroval Reitu a nechal se unášet perverzními představami.
Po pěti minutách, co jsem se na něj nedíval (a snažil se tvářit normálně, ne nadrženě) jsem k němu zabrousil pohledem.
Spal. Hlava spadlá na jednom rameni a chvílemi se nadzvedávající hrudník.
Ležel tak trochu pokrouceně, takže jsem ho položil na pohovku a přehodil přes něj deku.
Byl tak nádherný.
Naklonil jsem se nad něj a vdechoval jeho omamnou vůni. Neodolal jsem jeho rtům. Palcem jsem mu pozvedl bradu a spojil naše rty.
I když spal, nevypadal, že by se bránil. Spíš jakoby si to užíval. Náhle jsem za svým krkem ucítil něčí ruku, která mě strhla na pohovku, přímo na Reitu.
Polekaně jsem zavřel oči a potlačil výkřik.
"Ššš…" zavrněl mu do ucha, které posléze jemně skousl.
"R-Rei… Reito…!" vypustil jsem ze sebe.
"Copak, to už mě nechceš?" zeptal se a nasadil vyloženě ublížený výraz.
Nebyl jsem schopen slova, jen jsem se díval do jeho oříškově hnědých očí.
Následoval další polibek. A další.
Byl jsem z jeho dotyků tak omámený, že jsem si ani nevšiml, že ležím pod ním, skoro nahý.
Přitáhl jsem si ho za límec trička do úrovně očí a vášnivě políbil na rty. Reita se spiklenecky usmál a já mu stáhl jeho nechutně úzké tričko.
Následovaly kalhoty i boxerky.
Váleli jsme se po sobě nazí a já na Reitovi zpozoroval, že už je slušně nadržený.
Zadíval se na mě a bez varování do mě jedním prudkým přírazem vnikl. Bolestně jsem zakňučel a z očí se mi vyhrnulo pár slz.
Reita je palcem setřel a dlouhou dobu setrval, dokud si na něj nezvyknu.
Po chvíli začal přirážet a místnost se pomalu začala plnit jeho slastnými vzdechy. Zanedlouho poté e přidaly i mé vzdechy.
Užíval jsem si tu chvíli, když jsem s ním i když jsem v hloubi duše tušil, že jsem pro něj jen hračka na jednu noc.
"R-Reito!!" vykřikl jsem a zapřel jsem se o jeho ramena.
Reita tiše něco vydechl a pak zaklonil hlavu a pevně přimknul víčka k sobě. Pak se vedle mě svalil a těžce oddychoval.
V tuto chvíli jsem byl asi nejšťastnější člověk na světě. Přitáhnul si mě k sobě a já ho pevně objal a užíval si jeho blízkosti.
"Miluji tě…" zašeptal mi do ucha. "A promiň, že jsem tě tak dlouho… ignoroval… Nechtěl-" Jeho slova jsem přerušil dlouhým polibkem.
Když jsme s Reitou přišli spolu ruku v ruce do zkušebny, Aoi i Uruha vypadali, že uviděli něco fantastického, neuvěřitelného.
A taky to neuvěřitelné bylo…
te
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karii ウサギ Sumire Karii ウサギ Sumire | Web | 20. prosince 2010 v 15:49 | Reagovat

wow...*dead*
d-o-k-o-n-a-l-o-s-t
O_o... *nádech, výdech*
to je naprosto úžasný!
Prostě umíš psát a nehádej se (zase) se mnou! xD

2 Nashii-chan Nashii-chan | Web | 20. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

woow! dooobrýý! xD možná by ta realita nemusela bejt napsaná (zkopírovaná) doslova... třeba pozměnit ňáký slova aby to fakt nebylo úplně stejný... ale jinak se mi to moc líbilo :-)

3 Ai Ai | Web | 20. prosince 2010 v 22:26 | Reagovat

...O...M...J... tak sugoii wrrr... Páreček Reituky je... Prostě boží -placák XD-
A dlouhý to nenííííí :(

4 Kana Kaii ドモ Kana Kaii ドモ | Web | 24. prosince 2010 v 11:24 | Reagovat

Náhodou sa mi to na Prvý sneh nepodobá xDD A je to rozkošné :D
PS: A konečne som sa k tomu dopracovala x)

5 žencká žencká | Web | 3. ledna 2011 v 16:31 | Reagovat

dlouhý to neni - takový akorát X3 *radsotný křeče

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy: